Sklípkan-foto+článek

4. srpna 2010 v 10:18 | Terča-majitel blogu |  Zvířata





                       Tak co ty a sklípkan?



Sklípkan.Chlupatý pavouk.Pro některé krásný pro ostatní ošklivý...



Sklípkani patří k největším suchozemským bezobratlým živočichům. Jsou to dokonalí lovci, kteří se během 300 milónů let téměř nezměnili.Tělo sklípkanů se dělí na dvě části, [hlavohruď] a [zadeček]. Mají osm nohou, díky nimž se mohou rychle pohybovat. Převážně u sklípkanů čeledi Theraphosidaese na spodní straně chodidla nacházejí zvláštní chloupky, které jsou na konci rozštěpeny do mikroskopických chloupků. To jim umožňuje se pohybovat i po hladkých plochách, například šplhat po skle. Na hlavohrudi se nacházejí klepítka (chelicery), pomocí nichž kořist usmrtí vstříknutím jedu. Chelicery jsou tzv. ortognátně orientovány tzn., že se chelicery otevírají podélně s osou pavoukova těla. Vedle klepítek mají ještě [makadla], která slouží k opoře při běhu a k rozmnožování. Na konci těchto makadel mají samečci tzv. samčí bulby, ve kterých samci přenáší sperma, když hledají samici a chtějí se s ní spářit. Na zadečku se nacházejí čtyři snovací bradavky, pomocí nichž mohou tkát pavučiny. Sklípkani netkají sítě, pavučinu používají například při rozmnožování, k vytvoření kokonu nebo při svlékání. Dále mají mnozí sklípkani na zadečku žahavé chloupky, které slouží k obraně.
Sklípkani se dělí podle způsobu života na stromové, zemní a podzemní druhy.
Stromoví sklípkani
Žijí hlavně v pralesích, kde přebývají v korunách stromů, kde si také stavějí hnízda.
Zemní sklípkani
Skrývají se v úkrytech na zemi, například pod kameny čí kousky dřeva, a opouští je při hledání potravy.
Podzemní sklípkani
Žijí ve zvláštních chodbičkách tvaru trubice, jež jsou vystlány pavučinou. Samičky těchto druhů tráví skoro celý život v úkrytu a živí se hmyzem, který se ocitne v blízkosti vchodu do jejich nory.Menší, převážně pouštní, druhy se živí hmyzem či jinými pavoukovci. Větší druhy loví hmyz, ale také ještěrky, malé hady, hlodavce, stromové druhy také ptačí mláďata. Sklípkan probodne svou kořist klepítky a vstřikne do těla jed, čímž ji ochromí. Kořist sežere tak, že ji do těla vstříkne trávící enzymy a pozře již rozloženou potravu v tekutém stavu. Zbytky kořisti, které sklípkan nedokáže rozložit (kosti,kůže) jsou zformovaný do takřka pravidelné ,,kuličky a odhozeny. V případě, že jsou sklípkani chování v zajetí v terariu je zajímavostí, že tyto ,,kuličky zpravidla nosí na jedno místo v terariu.
Sklípkani mají několik obraných taktik.
Obranné postavení s kousnutím
Většina sklípkanů používá k obraně právě tuto metodu. Nejdříve zaujme obranné postavení - vzpřímí hlavohruď a roztáhne klepítka. Pokud toto nepřítele neodradí, bleskurychle se na něj vrhne a silně jej udeří. Pokud ani toto nezapůsobí, vrhne se na nepřítele po druhé a tentokrát již s jedovatým kousnutím. Pro člověka je kousnutí sice velmi bolestivé, ale ne smrtelně nebezpečné.Nejnebezpenější jsou rody z Asie a Afriky.Ty jsou zdraví nebezpečné.Ostatní sklípkani mají jed neškodný.
Uvolnění žahavých chloupků
Tento způsob obrany mají většinou jen sklípkani z Ameriky. Pokud je pavouk v nebezpečí, nastaví proti útočníkovi zadeček a rychlými pohyby nohy vrhá chloupky proti nepříteli. Tyto chloupky způsobují svědění a pálení, a obnovují se při dalším svleku.
Ostřikování výkaly
Při tomto druhu obrany pavouk nadzvedne zadeček a ostříkne útočníka proudem trusu. Tuto taktiku však požívají jen zřídka.
Největším sklípkanem je Theraphosa blondi, který má tělo dlouhé 12 cm a rozpětí nohou dosahuje až 30 cm.
Ve střední Evropě žijí jen tři druhy pavouků, kteří jsou blízkýmy příbuznýmy sklípkanů(Patří do stejného podřádu). Jsou to sklípkánci rodu Atypus patřící do čeledi Atypidae.
Samičky některých druhů se mohou dožít až 25 let. Samci sklípkanů se obvykle dožívají okolo dvou až tří let po dosažení pohlavní dospělosti.Při zkoumání zkamenělých pozůstatků zvířat (fosilií) je možné vypozorovat zpětné klíče k jejich kmenovému vývoji. První odkazy na fosilní příbuzné dnešních sklípkanů byly objeveny v úlomcích jantaru ze střednícho devonu v Severní Americe, a jsou tedy staré téměř 350 milionů let. Před 310 až 240 milionů, v t.zv. karbonu, patřili sklíkpkani nejhojnějším druhům pavouků vůbec. Teprve ode dvou milionů let př. n. l., od třetihor žili také ve střední Evropě. Protože se sklípkani během milionů let tělesně skoro vůbec nezměnili, jsou po právu označováni jako "živoucí fosilie".
s
s
s
s
s
s

                                             The End

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Prostě klikni že jsi tu byl/a

!!! KLIK! !!! 100% (181)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama